Tipy na výlety

Vysoký kámen

Přírodní památka Vysoký kámen se rozprostírá na skalnatém hřbetě nad obcí Kostelní v Přírodním parku Leopoldovy Hamry. Jedná se o impozantní křemencové skály, tyčící se nad okolními lesy při státní hranicí s Německem v nadmořské výšce 773 m. n. m.

Na vrcholu Vysokého kamene je upravená vyhlídka s lávkou přes průrvu a žebříkem, která poskytuje nádherný výhled do okolí. Spatřit zde můžeme Slavkovský les, Český les s vrchem Dyleň, na jihozápadě pohoří Smrčiny a na severu Krušné hory s nejvyšším vrcholem Klínovec.

V okolí skalisek uvidíte některé z typických druhů keříků, tvořících suťová rostlinná společenstva – vřes, brusnici borůvku a brusinku a na skalách množství druhů mechů a lišejníků. Hnízdí zde holub hřivnáč, okolí je domovem také lišky obecné, kuny lesní nebo tchoře tmavého.

O Vysokém kameni se dodnes vypráví řada pověstí. Před staletími tu prý stával velký a pevný hrad, jehož krutý a nelítostný majitel zužoval své poddané. Jednou vstoupil do hradní brány starý, potulný zpěvák, aby panstvo pobavil. Rytíř na něj však poslal psy. Zraněný a ponížený pěvec pak toto nehostinné místo proklel a přivolal tím na zlého pána a jeho hrad zkazu. Země se otřásla a sídlo se propadlo do hlubin. Rytíř ani po smrti nenašel pokoje. Za temných nocí se prý z nitra skály ozývá hřmot, výskání a ržání koní. Zůstali zde jen vysoké skalní sloupy dodnes připomínající skalní věže.

Pokud na Vysoký kámen vyrazíte pěšky, dovede vás tam červená turistická stezka z Lubů nebo Kraslic. Autem se nejblíž dostanete do obce Kámen (zemědělská usedlost). Odsud je to asi 15-20 minut pěšky.

Rotavské varhany

Rotavské varhany, někdejší stěna kamenolomu, která skutečně připomíná hudební nástroj je zároveň chráněná přírodní památkou a symbolem města Rotava.

Varhany jsou součástí třetihorního vulkanického pásma, které protíná severozápadní Čechy od severního Bavorska do Polska. Ačkoliv v této zóně najdeme desítky příkladů sloupcovité odlučnosti čediče, zvláště v oblasti  Doupovských hor a Českého středohoří, jenom málokterý je tak krásný a zasazený do malebné přírody jako právě Rotavské varhany.

Mohutná odkrytá stěna se skládá z dvanácti metrů vysokých, vějířovitě rozložených hranolů, které skutečně připomínají varhanní píšťaly. Skalní stěna byla v minulosti odkryta kamenolomem. Čedičové sloupce vznikly v důsledku chladnutí lávy. Poměrně prudké ochlazení vyvolalo v tuhnoucím lávovém proudu vnitřní pnutí a smršťování. Proto jsou sloupce uspořádány ve směru největšího teplotního spádu, tedy k ploše tuhnutí, v případě tohoto povrchového výlevu kolmo k povrchu terénu v době erupce.

K místu vás dovede okružní naučná stezka, která začíná a končí před budovou Městského úřadu v Rotavě. Je dlouhá 6 km a vede většinou po pohodlných cestách, jen v okolí varhan překonává svažitý a místy skalnatý terén.

Rozhledna Cibulka

Rozhledna se nachází na Šibeničním vrchu u obce Oloví, přibližně v poloviční vzdálenosti mezi obcemi Oloví a Krajková v nadmořské výšce 655 m n. m. Ocelová rozhledna vysoká 30 metrů, jejíž kupole připomíná tvarem cibuli, nabízí návštěvníkům panoramatické výhledy do okolí. Vstup na rozhlednu je zdarma a je volně přístupná po celý rok.

Z rozhledny je výhled všemi směry. Severním směrem je vidět město Oloví a hřebeny Krušných hor, východním směrem Boučský vrch (kóta 667 m n. m.), který je od rozhledny vzdálen asi 1,5 km a kde stála původní rozhledna. Jihovýchodním až jižním směrem je vidět Sokolovská pánev a město Sokolov, v pozadí kopce Slavkovského lesa, západním směrem nejzápadnější část Krušných hor a Smrčiny se Zelenou horou.

Nejkratší trasa k rozhledně je strmou neznačenou cestou od místa na silnici mezi Olovím a Krajkovou (přibližně v polovině). Její délka je asi 800 m s převýšením asi 130m.

Další trasa je z Oloví od kostela sv. Archanděla Michaela. Jedná se o turisticky značenou trasu, část po modré, dále po žluté. Trasa po modré kopíruje naučnou stezku. Délka trasy je asi 2,3 km.

Nejpohodlnější trasa je od silnice z Krajkové do Studence, když se na silnici odbočí vpravo na neznačenou polní cestu, která vzápětí přechází v lesní cestu a pokračuje na hlavní vrchol Šibeničního vrchu. Jde se okolo kapličky na Šibeničním vrchu a památných stromů „buků u černé kapličky“ až k rozhledně. Celá trasa jde téměř po rovině. Délka trasy asi 2,2 km.

Přírodní památka Tisovec u Kraslic

Tisovec je evropsky významná lokalita vyhlášená v roce 2009 a od roku 2018 nově chráněná přírodní památka. Lokalita je zahrnuta do soustavy Natura 2000.

Předmětem ochrany je unikátní, mimořádně rozsáhlé suché vřesoviště, které se vytvořilo na místě dřívější lidské činnosti. Nachází se zde kamenná moře, která vznikla vysypáváním hlušiny v době, kdy se zde nacházely rozsáhlé rudné doly. Díky dolování se na povrch dostaly horniny bohaté na kovy, které jsou jinak ukryté v nitru země. Žijí tady vzácní vřesomilní bezobratlí a vyskytují se tu vzácné pozemní lišejníky, které potřebují právě horniny s vysokým obsahem kovů. Suchá vřesoviště jsou v okolí Kraslic ještě na Šibeničním vrchu a na Vysokém kameni. Ta však vznikla přirozeně, nikoliv působením člověka.

Přírodní památka Tisovec je součástí NS Stopami horníků. Přes vrch Tisovec lze podniknout i  příjemnou procházku z Tisové na Bublavu (vrch Bleiberg). 

Olověný vrch (Bleiberg)

Olověný vrch (něm. Bleiberg), 802 metrů nad mořem, je hora v okrese Sokolov v Krušných horách. Leží východně od obce Bublava. Pod vrcholem je lyžařský areál s několika vleky a sjezdovými tratěmi různé obtížnosti. Jméno vrchu odkazuje na výskyt olova v okolí.

Na vrcholu je dřevěná chata s 16 m vysokou, osmibokou rozhlednou. Projekt pro stavbu chaty pochází z pera karlovarského architekta Karla Ernstbergera. Stavba začala v roce 1933 pod vedením stavitele Rolze z Rotavy a ještě týž rok byla dokončena, konečná podoba stavby však byla oproti původnímu plánu zjednodušena kvůli hospodářské krizi. Ve výšce 13,5 m se nachází vyhlídková plošina, ale výhled z rozhledny je dnes značně omezen kvůli vzrostlým stromům.

Bohužel v současné době je rozhledna v havarijním stavu a je pro veřejnost uzavřena. Přesto procházka k rozhledně nabízí plno pěkných výhledů na Bublavu a okolní krajinu. 

Rozhledna Aschberg 

Rozhledna Aschberg se nachází v Německu pouhých 50 metrů od státní hranice a 1,5 km od obce Bublava na vrchu Křemenáč (917 m n. m.). Nejkratší cesta je z Bublavy po žluté přes pěší přechod, pak chvíli po zelené a nakonec po modré, která nás dovede až na vrchol. Rozhledna je vysoká 32 metrů a byla postavena v roce 1999. Z vrcholu je nádherný výhled na Krušnohoří, především na německé město Klingenthal. Vstup na rozhlednu je možný po vhození 1€ mince do turniketu u vchodu. 

Pivovar Krušnohor 

Skalním pivařům v Kraslicích se v roce 2015 splnil jejich velký sen. V okrajové části města, konkrétně v Tisové, začal na místě bývalé samoobsluhy fungovat rodinný pivovar, jehož originální název Krušnohor prozrazuje, jaké vlastnosti lze od nového chmelového nápoje očekávat a pro koho je určený. Pochutnají si na něm praví horalové, pivní fajnšmekři a pak každý, kdo má rád pivo s pořádným řízem.

Krušnohor vsází zejména na výrobu piv s výraznější hořkostí a vaří řadu pivních druhů, které můžete ochutnat přímo na místě v pivovarské prodejně. Zúčastňuje se pivních a pivovarských akcí, na kterých získal už řadu ocenění. Pivo dodává do restaurací, pivních barů a pivoték po celé republice.

Produkci Krušnohoru od začátku tvoří jak klasické české ležáky, které se zde vaří tradiční dekokční technologií, kvasí na otevřených spilkách a dozrávají dlouhé týdny v ležáckém sklepě, tak zárověň i svrchně kvašené weizeny a široká nabídka piv typu ale rozličných chutí a stupňovitostí.

Přírodní park Přebuz

V okolí obce Přebuz se rozprostírá Přírodní park Přebuz, do něhož spadá rezervace Velké jeřábí jezero a Malé jeřábí jezero, Velký a malý močál a Přebuzské vřesoviště. Je rozsáhlým komplexem vrchovištních rašelinišť a na ně navazujících lesních ekosystémů. Mimo to tu najdete zbytky původní charakteristické historické zástavby. Území je protkáno podzemními chodbami a šachtami, které jsou pozůstatkem těžby cínu a tvoří pro toto území charakteristické pinky (prohlubně v terénu, které vznikly zavalením vyrubaných podzemních prostor). Najdete zde rozsáhlé porosty borovice bahenní, roste tu také přeslička říční, klívka žirovina, ostřice, masožravá, tučnice obecná, suchopýr, rosnatka okrouhlolistá, z dřevin jsou tu dále břízy zakrslé a vrby borůvkolisté.

Parkem vedou označené stezky, které vás zavedou na ta nejkrásnější místa. Doporučujeme vám se jich držet. Mimo ně by vám mohlo hrozit nebezpečí zřícení do některého z bývalých dolů.

Bývalý důl a zajatecký tábor Sauersack (Rolava)

Přibližně 1,5 km od Přebuzi leží zaniklá obec Rolava. Díky nerostnému bohatství se zde ještě dávno před založením obce v 17. století rýžovala cínová ruda. Zánik obce je spojen s vysídlením německého obyvatelstva po II. světové válce a připojením k hraničnímu pásmu.

Během II. světové války byl na Rolavě vybudován německou těžební společností Zinnbergbau Sudetenland závod na těžbu a úpravu cínových rud. Ruda byla důležitou součástí pro výrobu válečného materiálu. Areál měl tři sektory, průmyslovou část se správní budovou, těžní jámou a gravitační úpravnou, civilní obytný sektor a nakonec přísně střežený sektor zajateckého tábora. V dolech a povrchových provozech bylo nasazeno v různých obdobích II. světové války 300 až 450 zajatců z Francie a Sovětského svazu, dále kolem 200 totálně nasazených Poláků, Ukrajinců, Řeků, Italů, Holanďanů, Čechů, přinucených německých horníků a zavlečených etnických Němců z Bukoviny. Těžba a úprava cínové rudy probíhala až do května 1945.

Z rolavského areálu jsou dnes patrné především pětipatrové budovy zpracovatelského závodu, respektive úpravny, násypky, ve kterých stále zůstává nezpracovaná ruda, a zahušťovací nádrž.

Celý komplex měl rozlohu přibližně 250 × 200 metrů, většina budov se dochovala pouze jako obrysy nebo betonové základy budov v hustém porostu. Na přelomu 60. a 70. let bylo z důvodu bezpečnosti strženo několik budov a zasypány zbytky jedné z šachet. K vidění ale stále jsou cihlové, betonové nebo železobetonové pozůstatky konstrukcí.

Skalní město u Stříbrné

Oblast skalního města naleznete, pokud odbočíte vpravo ze silnice Stříbrná – Přebuz do Rájeckého údolí (údolí Nancy) po zelené turistické značce směrem na Špičák. V romanticky sevřeném údolí, kudy protéká Rájecký potok, se podél cesty vypíná na zalesněných stráních řada bizarních žulových kamenů a skalisek s pozoruhodnými jmény (Kočičí skála, Kohoutí stopa, Beduín, Soví hrad). Na vrcholky věží, jejichž výška se pohybuje od 3 do 18 metrů, vedou horolezecké cesty.

Ve svahu před odbočkou k bývalé myslivně se nacházejí dva balvany s vytesanými podobiznami Beethovena a Schillera. Jsou dílem lidových umělců Hanse a Rudolfa Lansmannových ze Stříbrné, kteří tyto reliéfy vytvořili v letech 1924 až 1925.

Špičák 

Špičák (991 m n. m.) je vrchol v západním Krušnohoří v Karlovarském kraji, v okrese Sokolov přibližně 3,7 km západně od Přebuzi. Špičák je nejvyšší horou okresu Sokolov. Na vrcholu se nacházejí vypreparované žulové skalky, těsně pod vrcholem na severní straně je dřevěný altánek. Nachází se zde také dvoujazyčná vrcholová knížka. Vyhlídka je z části zastíněna vzrostlým porostem. Z vrcholu je výhled západním až severním směrem přes Rájecké údolí na hřebeny Krušných hor, které tvoří českoněmeckou hranici, směrem na západ je vidět rozhledna na Olověném vrchu.

Jsou dvě varianty jak se dostat turisticky na vrchol Špičáku:

1) Nejkratší cesta vede po zelené turistické značce, která na silnici za Přebuzí směrem na Rolavu odbočuje vlevo, podél přírodní památky Přebuzské vřesoviště. Mírně zvlněným terénem se pokračuje až k odbočce pod vrcholem. Krátký strmý výstup končí na vrcholu. Tato trasa až na krátký výstup na vrchol je nenáročná, protože začíná v nadmořské výšce přibližně 900 m a končí vrcholem 991 m n. m.

2) Delší a náročnější cesta vede ze Stříbrné resp. Rájeckého údolí. Od rozcestí Stříbrná – Nancy se stoupá zalesněným údolím k rozcestí červené a zelené turistické trasy. Zelená značka vede kolem vrchu Šišák, pořád strmě až k odbočce pod vrcholem. Odtud je to na vrchol přibližně 250 m. Celkové převýšení oproti kratší trase z Přebuzi je výrazně vyšší, asi 350 m.

Vysoká pec v Šindelové

Oblast Krušnohoří je proslulá svým nerostným bohatstvím a na něj navazující hutní činností. Jednou z mála dochovaných památek spojených se zpracováním železné rudy je vysoká pec v obci Šindelová na Kraslicku. Byla postavena v roce 1818 na panství Nosticů a i přes postupný útlum výroby fungovala až do konce druhé světové války. Objekt postupně chátral a zachovalo se pouze torzo. Od roku 2015 je ve vlastnictví Spolku pro zachování hutě v Šindelové, který dlouhodobě usiluje o zachování této technické památky. Obnova se spolku daří díky penězům mnoha sponzorů, mezi které patří i okolní města a obce. Přistavěna byla nástavba a proběhlo i zastřešení samotné pece.  Nyní budí stále větší zájem okolí, zastavují se u ní pěší i cyklisté. Své ano si u ní řekli i místní snoubenci. V září 2020 byly ukončeny záchranné práce a huť byla otevřena veřejnosti.

Kamenný hřib u Šindelové

Přírodní památku Kamenný hřib je vidět již ze silnice (cyklotrasa č. 2044) ve svahu mezi obcemi Šindelová a Krásná Lípa (cca 400 m od křižovatky). Důvodem ochrany je zachování estetického bizarního balvanu jako krajinného prvku, který je typickou ukázkou deskovité a kvádrové odlučnosti, zvětrávání a rozpadu žul karlovarského žulového masivu. Přírodní památka je v péči Krajského úřadu Karlovarského kraje a byla vyhlášena již roku 1980. 

Hřbitov zajateckého tábora v Jindřichovicích 

Zajatecký tábor v Jindřichovicích vznikl v červnu 1915 v důsledku válečných úspěchů Německa a Rakouska - Uherska a fungoval až do konce války. Komplex, který se nacházel mezi Jindřichovicemi a Rotavou, zahrnoval 170 objektů obehnaných ostnatým drátem, ve kterém koncem války pobývalo až 36 000 osob. Vedle zajatců z Ruska, Černé Hory a Srbska tu byli také zajatci z Itálie. Zajatci pracovali na úpravě a chodu tábora, v rotavských železárnách či v nedalekém čedičovém lomu Kernberg. Podíleli se na průmyslu a zemědělství v okolí a pracovali také na výstavbě sokolovské chemičky, jež měla sloužit válečnému průmyslu. Koncem roku 1917 zde vypukla epidemie tyfu a zemřelo zde přibližně 3855 lidí. Po skončení války v roce 1918 byli zbývající zajatci repatriování do svých zemí a tábor byl postupně rozebrán na stavební materiál.

Hřbitov zajateckého tábora vznikl nedlouho po zahájení provozu jindřichohradeckého tábora. V původní části nazývané "Starý hřbitov" vzniklo do února 1917 celkem 971 jednotlivých a masových hrobů. V průběhu války se hřbitov neustále rozšiřoval. Většinu pohřbených na "Starém hřbitově" tvořili Srbové, Černohorci a Rusové. Koncem roku 1917 byl vpravo od "Starého hřbitova" zřízen "Nový hřbitov", kde bylo pohřbeno 692 zajatců z Itálie, jejichž těla zde spočívají dodnes. Celkem bylo na obou částech hřbitova pohřbeno 3 855 lidí, z toho 2 465 Srbů a Černohorců, 1301 Italů a 56 Rusů. Po skončení války provedlo Ministerstvo národní obrany ČSR opravu hřbitova. Italští zajatci byli na přání italských delegací ponecháni na stávajícím místě. Jihoslované se klonili k exhumaci ostatků svých vojáků, kteří byli přeneseni do nově vybudované kostnice - mauzolea. Na hřbitově se dodnes nacházejí pouze ostatky vojáků italských a ruských.

Poslední oprava hřbitova proběhla v roce 1949. Poté hroby prakticky zmizely a zůstaly zde jen zbytky oplocení a kamenné kříže, které zde jako memento trčely na opuštěném místě celá desetiletí. 

Teprve v roce 2017 zahájil Karlovarský kraj úpravy celého pietního místa. Byla vybudována nová prohlídková trasa mezi původními kamennými kříži, kterou lemují původní náhrobky. Uprostřed byla postavena otevřená lesní kaple, došlo k vybudování odpočinkových míst s lavičkami, dřevěných povalových chodníčků a schodišť. Pietní místo lemují dřevěné sloupky, které symbolizují původní oplocení.

Mauzoleum v Jindřichovicích 

Mauzoleum bylo zřízeno v letech 1925–1932 v bývalé vodárně, která stála nad jindřichovickým hřbitovem a sloužila zajateckému táboru. Vybudovala jej vláda Jugoslávie a nechala zde uložit ostatky 7 100 Srbů a 189 Rusů. Myšlenku vybudovat kostnici předložil církevní inspektor Milivoj Cvrčanin. Stavba podle návrhu ruského architekta Vladimira Brandta začala roku 1925 a byla postavena zčásti do terénu a zčásti vyhloubena pod terén do sklepních prostor. V letech 1927–1936 sem bylo převezeno přibližně 7 100 exhumovaných těl srbských válečných zajatců. Protože za války nebyli zajatci pohřbíváni podle národnosti ale podle vyznání, byly do mauzolea přeneseny ještě další malé rakve s ostatky 189 ruských zajatců. Roku 1938 sem bylo uloženo 89 malých plechových rakví s ostatky srbských válečných zajatců z první světové války, které byly exhumovány z několika hřbitovů v Nizozemsku. Celkový počet uložených ostatků dosáhl čísla 7 378 válečných obětí. Jedná se tak o jedno z největších pohřebišť z první světové války na českém území.

Lom Kernberg 

Lom Kernberg je bývalý čedičový lom, který se nachází mezi Rotavou a Jindřichovicemi při vedlejší silnici do Dolní Rotavy. Asi 500 metrů od opuštěného kamenolomu se nachází nově zrekonstruovaný vojenský hřbitov. 

Kernberg býval dříve zdaleka viditelným čedičovým vrchem, pozůstatkem třetihorní sopky, vypínající se do nadmořské výšky 677 metrů. Nejstarší zmínky o existenci zdejšího lomu na štěrk a tavivo do železnorudné hutě jsou z roku 1785. Během první světové války pracovali v lomu zajatci z přilehlého zajateckého tábora. V 30. letech 20. století byl s 40 m vysokými lomovými stěnami největším čedičovým lomem v Československu a jeho kamenné varhany byly atrakcí Jindřichovic. Roční těžba v lomu v roce 1927 činila 90 000 tun štěrku a 18 000 tun dlažebních kostek.

V dnešní době je ve vlastnictví obce Jindřichovice. Opuštěný a zatopený lom je navštěvován turisty, využíván ke koupání a sportovnímu potápění. Hloubka lomu dosahuje až 35 metrů.