Kalendář

Aktuální počasí

Počasí dnes:

1. 10. 2016

oblacnosde

Bude skoro jasno až polojasno, v Čechách postupně až oblačno, místy přeháňky, ojediněle bouřky. Denní teploty 21 až 25°C. Noční teploty 14 až 10°C.

 

Severozápad

EUESF

Povodňový systém města

Povodňový systém města Kraslice

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Stránka

PŘEDMĚSTSKÝ DVOJDŮM (HRÁZDĚNKA)

Popis památky:
Nárožní, obytný, jednopatrový objekt. Přízemí omítané (roubené), patro hrázděné. Hlavní průčelí v přízemí jednoosé, v patře 3 okenní osy, ukončuje bohatě členěný, hrázděný štít. Vstup z boční strany. Dispozice hojného typu, stropy trámové, střecha sedlová.
Charakteristický příklad předměstského obytného domu v Podkrušnohoří.

6. 6. 2014 Zobrazit více

BÝVALÁ TOVÁRNA BOHLAND A FUCHS (LIPOVÁ CESTA)

Popis památky:
Dvoupatrová volně stojící budova s romantizujícím průčelím, provedená v režném cihlovém zdivu.
Jedna z prvních továren Sokolovska s výtvarně hodnotným exteriérem.

6. 6. 2014 Zobrazit více

MARIÁNSKÝ SLOUP

Popis památky:
Sloup s akantovou hlavicí tvoří podnož Neposkvrněné P. Marie. Postava je hybná, roucho rozevláté, ruce sepjaty, oči s tváří obrácené vzhůru. Spodní vrstvu zdvojeného hranolového soklu zdobí na všech stranách reliéfy čtyř evangelistů se symboly.
Baroková plastika dobré umělecké úrovně, vyšlá z dílny předního barokního západočeského sochaře.
Socha je umístěna před kostelem Božího Těla Kraslice, vpravo od vstupu.

6. 6. 2014 Zobrazit více

SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Popis památky:
Polychromovaná socha sv. Jana Nepomuckého v přirozené velikosti, oděna v tradiční kanovnické roucho, stojící na hranolovém soklu, v obou rukou drží kříž.
Pozdně barokní plastika je prací místního sochaře, který vyšel z dílny J. Eberleho.
Socha je umístěna před kostelem Božího Těla Kraslice, vlevo od vstupu.

5. 6. 2014 Zobrazit více

VILA WILHELMA FUCHSE č.p. 1128 (DUKELSKÁ UL.)

Popis památky:
Dům č.p. 1128 je hodnotným dokladem konstrukčně i řemeslně kvalitně provedené stavby, která se dochovala ve své původní hmotě i vnitřní dispozici. Rozložitá stavba vily je pročleněna četnými rizality, arkýři, balkony a lodžiemi.

5. 6. 2014 Zobrazit více

VILA č.p. 1091 (LIPOVÁ CESTA)

Popis památky:
Reprezentativní vilu ve stylu romantizující secese a s vnitřní dispozicí typu anglické „cottage“ nechal v roce 1903 postavit významný kraslický průmyslník Anton Richard Breinl. Vilu navrhl městský stavitel z Teplic Otto Steinl. Dům č.p. 1091 je hodnotným dokladem konstrukčně i řemeslně kvalitně provedené stavby, která se dochovala ve své původní hmotě i vnitřní dispozici. Vnější plášť se vyznačuje velkým množstvím hodnotných architektonických prvků.

5. 6. 2014 Zobrazit více

KAPLE HŘBITOVNÍ S ROZLUČKOVOU SÍNÍ

Hřbitovní kaple je velmi hodnotnou a ve hmotě autenticky dochovanou stavbou z  konce 19. století, která byla ve 30. letech 20. století citlivě rozšířena o rozlučkovou síň. Kaple představuje dochovaný příklad historizující architektury ztvárněné v negotickém slohu. Pseudoslohovou čistotu a jednoduchost výrazu kaple pak ctí i přístavba rozlučkové síně, jejímž autorem byl architekt Anton Köstler.

5. 6. 2014 Zobrazit více

BAROKNÍ NÁHROBEK DVOU SYNŮ HORNÍHO HEJTMANA V KRASLICÍCH, KRYŠTOFA JINDŘICHA WINKLERA Z HAIFELDU

Náhrobek byl původně umístěn ve starém městském kostele za hlavním oltářem z roku 1619, který byl zbourán roku 1893. Při jeho zboření a nahrazení pseudorománskou bazilikou Božího Těla v 90.letech 19. století byl náhrobek přenesen do zdi městského hřbitova.

23. 2. 2011 Zobrazit více

HRAD HAUSBERG, ZŘÍCENINA A ARCHEOLOGICKÉ STOPY

V Kraslicích se vypráví pověst o tom,že na hradě sídlil lapka,který přepadal kupce.Když byl hrad trestnou výpravou dobyt,pán hradu prý skočil na svém koni dolů do údolí.Zprávy o tom,zda tento skok přežil,či ne,se rozcházejí,na skalním ostrohu však pozorný pozorovatel může najít otisk podkovy,kde se prý kůň odrazil,a také otisk ostruhy.

23. 2. 2011 Zobrazit více

KOSTEL BOŽÍHO TĚLA

Titul kostela: Božího Těla (Corpus Christi), dříve též Nejsvětějšího Těla Kristova
Postaven ve slohu novorománském.

Bývalý, nyní již zbouraný farní kostel byl postaven roku 1619 bratry Vítem, Hugem, Wolfem, Arnoštem, Janem Jiřím a Bedřichem von Schönburg, tehdejšími kraslickými pány, a ještě téhož roku vysvěcen tehdejším superintendantem z Glachau pro evangelickou bohoslužbu; Kraslice včetně okolí byly tehdy z velké části luteránského vyznání.

Hlavní zdi kostela byly, ale zhotoveny tak slabě, že se již v příštím roce začaly shora rozestupovat. Aby se předešlo pravděpodobnému zřícení, bylo nutno podepřít je na všech stranách opěrnými pilíři, které byly s budovou spojeny silnými železnými svorami.

Asi dvou až třech desetiletích, když se mezitím obyvatelstvo vrátilo k vyznání katolickému, byl kostel upraven pro katolickou bohoslužbu; k tomuto účelu byly zhotoveny oltáře a dům Boží vysvěcen podle katolických obyčejů. V souvislosti s tímto aktem byl ještě před nedávnem k vidění letopočet 1649 vysekaný do kamenného ostění jednoho okna na vnější straně pravé kostelní lodi.

Od té doby, po dvě století, nebyla na kostele provedena žádná změna. Až roku 1854 vystoupila potřeba vybudovat věž s hodinami, kterou provedl pod vedením stavebního mistra Josefa Scherbauma z Lokte v červenci 1854 tesař Josef Scherbaum, když v této době navštívil farnost kvůli svátosti biřmování kardinál – kníže arcibiskup von Schwarzenberg.

Kostel postačoval zcela svému účelu, až v sedmdesátých létech v důsledku rozvoje obchodu natolik stoupl počet obyvatelstva v Kraslicích a přilehlých osadách, že už kostel množství návštěvníků nestačil pojmout. Ještě více, ale než nedostatečnost to bylo stáří a zchátrání kostela, jež stálo blízko myšlenkám na novostavbu.

Již roku 1881 byla otázka novostavby podnícena a mnohonásobně ventilována. Rozsah podniku a nedostatek prostředků, ale odstrašily, a tak věc odpočívala až do roku 1885, kdy se vynořila událost, která učinila otázku novostavby palčivou. V tomto roce měl být kostel podroben větší opravě, strop prozkoumán a poškozená šindelová střecha nahrazena břidlicovou. Tu se ukázalo, že škody jsou příliš velké a oprava by mohla být provedena jen za velkého nebezpečí.

V důsledku toho byly započaté stavební práce ze strany úřadů zastaveny, strop z důvodu bezpečnosti z vnitřku kostela podepřen několika mohutnými kmeny a přístup na kruchty zapovězen.

Před 26. únorem 1886 vypracoval inženýr Ferdinand Herglotz z Chebu na objednávku obecního úřadu zprávu o adaptacích a nových úpravách k provedení. V důsledku toho byl ze strany urozeného patrona pana Erweina hraběte Nostitz-Rhinek do Kraslic vyslán mistr stavitel pražské katedrály Mocker jako odborník ve věci a umění, který vyslovil své mínění, že se má obnovit střecha a dosavadní kostel rozšířit proti oltáři.

Bylo vypracováno a prostudováno i několik dalších projektů.

Čelní osobnosti města nebyly, ale s návrhem mistra stavitele katedrály zcela srozuměny, protože by takové prosté rozšíření stálo významnou částku, kromě toho by, ale také omezovalo veřejnou silnici vedoucí šikmo kolem kostela.

Před 5. červnem 1886 bylo ze strany obecního úřadu společně s úřadem farním předáno urozenému panu patronovi memorandum toho obsahu, že s ohledem na velmi poškozený stav kostela, celkem drahé opravy, které se stávají nezbytně nutnými, a na nedostačující velikost kostela rozmáhá se mezi obyvatelstvem města Kraslice myšlenka vybudovat kostel od základů nově.

Na tento podnět odevzdal pan František hrabě Thun jako generální zplnomocněnec patrona kostela před 25. červnem 1886 prohlášení, že ten není proti navržené myšlence a prohlašuje se připraveným přispět k realizaci této myšlenky obnosem, který by odpovídal minimálně obnosu, kterým by přispíval při provedení generální rekonstrukce stávajícího kostela.

Z podnětu tohoto prohlášení bylo ze strany čelných osobností města 22. července 1886 vytvořeno komité pro stavbu kostela, které se postavilo k úkolu shromažďovat prostředky na stavbu nového kostela cestou sbírek mezi rodáky i cizinci. Komité se skládalo z 10 členů pod předsednictvem pana továrníka Josefa Meindla.

I přes velkou horlivost, kterou toto komité vyvinulo, nebyly výsledky sbírky nijak zvláště význačné a odpovídající svému velkému účelu. Mezitím opět utekl skoro celý půlrok. Tu bylo ze strany c. k. kraslického hejtmanství nařízením ze 30. listopadu 1886 dáno patronátnímu úřadu na vědomost, že c. k. úřad, v důsledku odmítnutí jakékoli další odpovědnosti za bezpečnost návštěvníků kostela ze strany mistra stavitele pana Wenzela Geblera, nově se vyslovuje pro brzké odstranění stavbě nepříznivého a nebezpečím hrozícího stavu kostela. Také bylo patronátnímu úřadu ze strany pana patrona nařízeno přikročit co možná nejrychleji ke generální opravě. Samotnou myšlenku celkové novostavby však město přesto nevzdalo. Aby zvýšil pravděpodobnost jejího úspěchu, prohlásil pan továrník Josef Meindl, že jménem svým a jménem své ženy Emilie chce novostavbu kostela sponzorovat obnosem 10 000 guldenů.

Poté, co byl také od pana Františka hraběte Thuna jako generálního zplnomocněnce pana patrona přislíben pro vnitřní zařízení novostavby kostela obnos 40 000 guldenů, vykročilo se díky těmto významným věnováním velkému záměru vstříc s větší důvěrou a začalo se nyní myslet na novostavbu zcela vážně. Kraslická městská rada nechala nyní vyhotovit od stavebního mistra Wiedemanna z Františkových Lázní plán pro odpovídající chrám s přibližnými rozpočty nákladů a jiný plán od stavebního mistra Wenzela Geblera z Kraslic. První dodal plán v novogotickém, druhý v novorománském stylu. Oba plány byly vystaveny k obecné prohlídce a bylo rozhodnuto ve prospěch projektu novogotického. Ten byl také předložen c. k. ministerstvu kultury ve Vídni, neobdržel však schválení.

Naopak byl od téhož ministerstva k uskutečnění doporučen projekt zhotovený v oddělení pozemního stavitelství c. k. ministerstva vnitra, projekt trojlodní basiliky členěné v architektonických formách 13. století a uzavřené rovným dřevěným stropem, jako zdejším poměrům nejlépe odpovídající.

Ačkoli tento projekt původně velké části obyvatelstva nebyl po chuti, nechala městská obec podle doporučení realizaci novogotického stavebního díla padnout a přijala dílo ministerské novorománské, když se pro předložený nový projekt vyslovil i urozený patron.

V listopadu 1887 se odebrala deputace sestávající z pánů: starosty Wilhelma Fuchse, faráře Franze Schöbitze a Wenzela Geblera do Prahy v úmyslu přednést Jeho Eminenci, panu knížecímu arcibiskupovi hraběti Schönbornovi a Jeho Excelenci, panu místodržícímu, prosbu o podporu podniku svým vlivem. Oba pánové ji ochotně přislíbili. Stejně se v prosinci 1887 ubírali titíž tři pánové do Vídně, aby požádali pana c. k. ministra kultury o umožnění stavby kostela státní subvencí a o úřední zahájení šetření k povolení stavby v nejkratší možné době.

Neočekávaně rychle byla od ministerstva nutná šetření nařízena a již před 4. prosincem 1887 dorazil na krajské hejtmanství rozkaz informovat o stavu majetku a příjmech městské obce.

Od této doby se stavba kostela přiblížila svému uskutečnění a tu vystoupila nutnost vzít sbírky pro ni do ruky energičtěji. Díky výzvě v kraslických lokálních listech se vytvořil spolek žen, který na sebe vzal úkol zavést pravidelné sbírky ve městě a farních obcích a rozmnožování stavebního fondu i pořádáním koncertů, bazarů atd. v domácích kruzích. Do čela tohoto spolku se postavily paní Emilie Meindlová, Anna Fuchsová, Louise Geblerová a Marie Kühnlová. Jako patronka působila manželka patrona kostela, urozená paní Amalie hraběnka von Nostitz-Rhinek.

Jak účinně a neúnavně tento ženský spolek působil a jak tuto dobrou věc prosazoval, ukazuje již okolnost, že svým úsilím v rozmezí jen několika málo let vybral značný obnos 28 221 zlatých (guldenů?).

Také se vytvořil spolek mužů, který se obrátil na vlivné osobnosti s žádostí o milodary pro vystavění nového kraslického kostela a shromáždil obnos 1778 zlatých (guldenů?).

Jak nezbytně nutná by byla brzká novostavba se zejména ukázalo na událostech z této doby, které vyvolaly mezi obyvateli mocnou paniku. Na Silvestra 1890 se během kázání uvolnily ze stropu dva poměrně velké kusy dřeva a dopadly do kostela, který byl zaplněn věřícími, aniž by způsobily nějaké neštěstí. Již několik dní předtím spadl během nedělní školní bohoslužby, kdy byl kostel rovněž zaplněn věřícími, bez jakéhokoli zapříčinění poměrně velký obraz z jedné boční stěny a uvedl přítomné do takové hrůzy, že všichni přispěchali k východům a vyskytla se i zranění. I kdyby měl druhý případ příčinu v ryze náhodných okolnostech, lze paniku lehce vysvětlit, neboť obava ze zřícení už jednou vězela v každém.

Z příčiny těchto událostí, které nejen v Kraslicích, ale i na jiných stranách způsobily rozčilení, neboť nadále byla návštěva kostela opravdu spojena s nebezpečím života, bylo z příkazu c. k. městského místodržitelství z 3. ledna 1891 vypracováno c. k. inženýrem panem Ludwigem Lablerem přesné prošetření a přezkoumání stavu stavby a v následku toho povoleno užívání kostela pouze do měsíce října 1891.

Také už nesměly být používány kruchty zřízené ve dvou etážích. Všechny obrazy a kříže připevněné na stěnách byly odstraněny a děti školou povinné vyloučeny z další návštěvy kostela.

Jak kostel v tomto stavu vypadal, nestojí za popis; podepřený strop, podepřené kruchty, na které se nesmělo vstoupit, všechny stěny holé, žádný obraz, žádný kříž – bylo to smutné na pohled.

Proto čím více se starý kostel blížil zhroucení, tím výhodnější se jevila naděje na uskutečnění novostavby.

Výnosem c. k. okresního hejtmanství v Kraslicích z 21. června 1891 bylo farnímu společenství Kraslice dáno na vědomost, že Jeho c. a k. Výsost nejvyšším rozhodnutím z 18. června 1891 nejmilostivěji povolila farnímu společenství Kraslice pro vyvedení novostavby kostela podle předloženého projektu a pro obstarání jeho vnitřního zařízení výjimečnou zpět nesplatnou podporu z náboženského fondu v částce 30.000 zlatých (guldenů?) a navíc půjčku 20.000 zlatých (guldenů?) z téhož fondu, splatnou v deseti stejných, od roku 1897 běžících ročních splátkách, a že projekt došlý k realizaci byl povolen s celkovým rozpočtem na 158.602 zlatých (guldenů?) 15 korun.

Ke kontrole realizace stavby bylo zároveň nařízeno ustanovení stálého stavebního komité, které by mělo řešit všechny otázky týkající se stavby prostřednictvím technických úředníků pověřených vedením stavby.

Do tohoto komité náleželi: pan c. k. krajský hejtman jako přeseda, pan c. k. vrchní inženýr Ludwig Labler, pan c. k. stavební adjunkt Karl Donda jako věci znalý odborník, pan farář Franz Schoebitz, pan stavbyvedoucí Liska ze Sokolova a pánové Josef Meindl, Dr. Friedrich Pilz, J. A. Bauer, Wilhelm Fuchs z Kraslic a Wenzl Riedl z Gruenbergu jako členové.

Na místo zemřelého pana J. A. Bauera nastoupil později jako člen pan Adolf Keylwerth a poté, co i tento zemřel, pan A. R. Breinl.

C. k. vládou povolenými sumami převyšujícími nejskrytější očekávání byla stavba pojištěna, neboť také obecní výbor města Kraslice se usnesl (před 24. březnem 1891) garantovat částku 40.000 zlatých (guldenů?), včetně daru 10.000 zlatých (guldenů?) pana Josefa Meindla.

Tím byl nyní onen velký podnik, který se dosud zdál nemožným, pojištěn příspěvky ze strany vlády, pana patrona kostela a obětavostí církevní obce.

12. března 1892 byl vypsán konkurs na novostavbu kostela a po uplynutí konkursní lhůty byla stavba zadána pánům stavebním mistrům, bratrům Koenigům z Kynžvartu a Chebu.

Už v průběhu celé záležitosti stavby kostela vyvstávala otázka: kde má být, pokud dojde ke stavbě, sloužena veřejná bohoslužba? Docela ustat nemůže, protože náboženské potřeby církevní obce musí být uspokojeny a utrpěly by bez bohoslužby škodu.

Ve hřbitovní kapli nemůže být bohoslužba sloužena, protože tato neskýtá pro početné obyvatelstvo dostatek prostoru. Jiný kostel není k dispozici. Nanejvýš by musela být vyvedena provizorní stavba, ve které by se nedělní a sváteční bohoslužby mohly odbýt. K samotnému tomuto záměru chybí ve městě dostačující místo. Provizorní stavba by také při požadované velikosti spolykala mnoho peněz, které by byly čistě vyhozené, protože by přec musela být opět odstraněna.

Tu vyšla ve vhodnou dobu této potřebě vstříc jedna okolnost. Kraslický sportovní spolek uvažoval už dlouho o výstavbě nové tělocvičny a posbíral k tomu již i prostředky, obdržel také ze strany města bezplatně stavební pozemek. Tato hala by měla během stavby sloužit jako kostelní provizorium.

Ze všech stran si nyní pospíšily milodary uvádějící sportovní spolek do stavu, v němž by ve vhodnou dobu mohl uskutečnit stavbu tělocvičny, načež se obec s tímto spolkem ujednotila na přenechání budovy k bohoslužebným účelům, dokud by stavba kostela nebyla dovedena do konce. Tak bylo odpomoženo i této potřebě.

Protože úřední povolení k dalšímu používání starého kostela končilo v měsíci říjnu 1891, byla v neděli 25. října 1891 sloužena poslední bohoslužba, a poté bylo uskutečněno slavnostní zasvěcení nově vybudované tělocvičny k církevním účelům za přítomnosti c. k. úředníků, zastupitelstva města a spolků z Kraslic.

Demolice starého kostela byla započata v měsíci dubnu 1892 a práce šly kupředu tak svižně, že už 19. června 1892 mohlo být provedeno první zarytí rýče k vystavění nového kostela.

V základním kameni stávajícího kostela, nalezeném během základových výkopových prací, který nese nápis “1619 den 10. Julius N. Has”, byly nalezeny jednotlivé díly kovové kazety a zbytky pergamenové listiny, kteréžto předměty byly ale naprosto zničeny.

Listiny nalezené předtím ve věži pocházely z roku 1854, z doby výměny této věže.

7. května 1893 byl v přítomnosti pana patrona, jeho manželky, c. k. úřadů, obecního zastupitelstva Kraslic a přifařených obcí, mnoha ostatních slavnostních hostů a pochodujících korporací a spolků položen základní kámen a z této příčiny byl odeslán následující telegram: “Jeho Majestátu; nejvyšší kancelář vládního kabinetu ve Vídni.

Vaše Výsosti! Nejvyšším rozhodnutím z 18. června 1891 Vaše Jasnost nejmilostivěji sdělila, že do předběžného státního rozpočtu byla zahrnuta dotace 50.000 zlatých (guldenů?) na stavbu katolického kostela v Kraslicích.

Teprve tímto milostivým činem byla stavba chrámu umožněna. Protože je dnes pokládán základní kámen tohoto kostela, nachází slavnostně shromážděná obec radostnou příčinu, Vaše Výsosti, oslavovat se srdcem naplněným díkem ve vrozené věrnosti a oddanosti všemi milovaného císaře a pána, zaštiťovatele a ochránce církve, a prosí Vaši Výsost o nejmilostivější přijetí tohoto uznání. Za církevní obec: farář Franz Schoebitz, starosta Dr. Friedrich Pilz.”

Základní kámen nového kostela se nachází ve zdi nad podlahou, vpravo u hlavního vchodu, a obsahuje pamětní nápis vztahující se ke stavbě.

Stavební práce šly rychle kupředu a během této doby oba stavební spolky kostela pilně sháněly finanční prostředky.

Všichni, velcí i malí, bohatí i chudí, závodili horlivě ve snaze přispět svým střípkem, a právě proto bylo možné aby, jak už bylo zmíněno, ženský spolek pro stavbu kostela vybral částku 28.221 zlatých (guldenů?) 63 korun, mužský spolek stavby kostela 1778 zlatých (guldenů?) 37 korun a s příspěvkem 10.000 zlatých (guldenů?), darem pana Josefa Meindla, mohla být kryta celá částka 40.000 zlatých (guldenů?), garantovaná obcí Kraslice.

18. června 1894 navštívila Jeho Excelence, český místodržitel František hrabě Thun, město Kraslice a prohlédl si i stavbu kostela, při kteréžto příležitosti přednesly tři zdejší pěvecké sbory “Hilaria”, “Saengerbund” a “Austria” Beethovenovu píseň “Die Ehre Gottes”.

Do 31. srpna 1894 pokročila stavba tak daleko, že v tento den mohla být vyzdvižena věž, přičemž byl sepsán pamětní spis, který byl s následujícími přílohami vložen do její kopule pro informaci příštích generací:

1. Soupis současných členů kraslického obecního zastupitelstva.

2. Soupis kraslických žen, které se zvláště zasloužily o sbírku pro stavbu kostela.

3. Soupis členů mužského spolku stavby kostela, stejně jako členů stavebního komité.

Dřevěná konstrukce věže byla zhotovena a nainstalována zdejším stavebním mistrem, panem Wenzelem Geblerem, pod vedením jeho políra Antona Goetze.

Pokrytí plechem, stejně jako všechny pokrývačské práce na kostele, byly provedeny zdejším pokrývačským mistrem Josefem Zuglerem, bleskosvod byl dodán a nainstalován Martinem Muehlhausem z Chebu.

Práce na šikmé střeše provedla pražská firma Walter & Dohnalek.

Věžní hodiny byly dodány Josefem Kohlertem z Kraslic a nainstalovány v prosinci 1895. Dva nové zvony byly ulity Rudolfem Pernerem z Českých Budějovic a poté byly ještě v Budějovicích důstojným panem biskupem Říhou posvěceny a 18. listopadu 1895 za účasti velkého množství lidu slavnostně vyzvednuty z horního nádraží v Kraslicích a vytaženy. Tři zvony byly převzaty ze starého kostela.

Zařizovací předměty, jako oltáře, kazatelna, zpovědnice, křížová cesta, sochy, atd. pocházejí z dílny sochaře Ferdinanda Stusletzera ze St. Ulrich z Groedenthalu (Tyroly).

Celá stavba kostela byla provedena mistry staviteli bratry Koenigy, ze solidního materiálu, pevně a trvanlivě, pod technickým vedením úředně dosazeného c. k. stavebního adjunkta pana Karla Dondy, přičemž se musí zvláště zdůraznit, že se během tohoto stále významného a nebezpečného díla nepřihodilo žádné zvláštní neštěstí.

Tak byla nyní po ukončení hrubé stavby započata 16. ledna 1896 na podnět c. k. krajského hejtmana kolaudace stavby a nový dům Boží očekává své církevní zasvěcení, které bylo milostivě přislíbeno duchovním pastýřem, Jeho Eminencí, kardinálem, knížecím biskupem pražským, Franzem de Paula hrabětem ze Schoenbornu na 2. června tohoto roku.

Jak tak kostel harmonicky vyrůstal ze základů svých zdí a rozvíjel se, různě se rozpínajíce, rostla stejnou měrou i radost a náklonnost církevní obce k novému stavebnímu dílu a započalo se myslet rovněž na vnitřní výzdobu odpovídající tomuto velkému dílu. Zatímco se ještě při demolici starého domu Božího myslelo s ohledem na významné finanční výdaje, že by se staré zařízení jako oltáře nebo kazatelna mohlo použít i v budoucnosti, bylo to nyní překonané stanovisko. Všechno by mělo odpovídat velkému dílu. Kámen už se dal jednou do pohybu.

Soukromá dobročinnost nyní rozvíjela znovu svou činnost a díky věnování a předhánění se shledávala předměty potřebné k církevním účelům, jako oltáře, kazatelnu, zpovědnice, sochy, lustry, šaty, barevná okna, atd.. Dary sponzorované jednotlivými dobrodinci budou uvedeny ještě zvlášť v dodatku.

Tak má nyní kraslické farní společenství nový kostel. Co bylo již dlouho touhou všech křesťansky smýšlejících, co se ještě před několika málo roky zdálo při velikosti díla a nedostatku příslušných prostředků jako nemožnost, stalo se s Boží pomocí skutečností. Přestože musela obec v těch rychle kupředu plynoucích letech napnout všechny své síly, aby mohla čelit úlohám, které na ni dolehly, jako provedení výstavby kanalizace a vodovodu, stavby školní budovy a radnice, příspěvky na Horní nádraží, a v podstatě přinesla velkou oběť, povedlo se i toto dílo dovést ke šťastnému konci díky křesťanskému smyslu a jednotě obyvatel, stejně jako činorodosti čelných osobností.

Proto budiž poděkováno nejdříve Bohu, který dal své požehnání, jeho Eminenci, důstojnému vrchnímu pastýři, který přes časovou zaneprázdněnost osobně obrátil své kroky do Kraslic, aby Boží dům vysvětil a vyslovil osobní intervencí své uznání křesťanské obci pro její obětavost; díky vznešené vládě, která umožnila stavbu kostela podstatným příspěvkem; díky vznešenému patronu kostela za podporu; díky všem těm mužům a ženám, kteří neúnavně pomáhali uskutečnit vznešené dílo; díky všem těm, kteří svými dary přispěli k tomu, že byl Pánu Bohu postaven tak cenný dům; i ten nejmenší příspěvek pomohl ke stavbě přidat kamínek. Všichni dokázali, že ve společenství panuje zbožnost a postavili si pomník, který přetrvá staletí a potvrdí budoucím generacím obětavost jejich předků.

Bylo to v roce 1881, kdy poprvé bylo v Kraslickém týdeníku poukázáno na poškození starého kostela a kdy byl vysloven názor, že by bylo na čase myslet na novou stavbu. Říkalo se tomu tenkrát škarohlídství a myslelo se, že kostel bude stát ještě staletí. Následné události potvrdily, že ono varování nebylo bezdůvodné. A ještě v roce 1890, když už byly události kolem stavby v plném proudu, ozval se v tomtéž listu v sentimentálním vlasteneckém tónu hlas domnívající se, že bude přece škoda starého Kraslického kostela, jakmile podlehne demolici, “v ten samý den bude do hrobu nesen kus starých Kraslic, mnoho srdcí se zachvěje a poteče mnoho slz; tato smrt důstojného stánku Božího bude pociťována mnoha tisíci tak těžce, jako by šlo o rodinné neštěstí.” Nyní je dílo dokončeno, vznikl nový Boží chrám, staré ustoupilo novému a asi se nenajde nikdo, kdo by litoval. Naopak, až v den svěcení v rozlehlých prostorách novostavby poprvé zazní radostné Te Deum, tehdy potečou slzy, slzy radosti, že oběť byla přinesena, a tyto slzy, věřím, budou mít větší oprávnění než ty, které mohly být prolity při demolici starého kostela. Tu budou tisíce v srdci jásat, že jsou tak šťastní, že zažívají tento den a budou děkovat Bohu, Pomocníku ve všech potřebách, že při nich stál v tom těžkém podniku, a budou litovat ty, kteří chtěli vidět, co oni vidí, a neviděli, a chtěli zažít, co oni zažívají, a nezažili.

 

V příloze originálu v němčině následuje soupis oněch dobrodinců, kteří přispěli k vnitřnímu zařízení a výzdobě chrámu.

(zpracoval a přeložil student theologie Pavel Fořt)

 

Radka Hoznourová, Odbor ÚP, SÚ a památkové péče

 

 

 

 


23. 2. 2011 Zobrazit méně

Stránka